KDO DŘÍV NAPÍŠE KNIHU?

S Milošem jsme se dohodli k novému úkolu -- kdo dřív napíše knihu?Máme na to celkem rok (do konce ledna 2016) a musíme napsat alespoň 150 normostran.Pokud to jeden z nás do roka nestihne, tak bude muset přezpívat jedno celé album od Linking Park a hodit si to na FB na zeď :D.


Nebo to prostě hodit na internet a případně to ten druhý sdílne.Až dopíšeme knihu, buď ji sem dáme celou nebo alespoň ukázku :). Můžete se těšit už teď, jaké kraviny tam budeme psát, abychom to do roka stihli! :D

8. Dohrát raymana po síti

Právě jsme se s Milošem dohodli že na tehle úkol sereme protože ani jednomu z nás nejde na pc rayman :D. Uff... aspoň mám o úkol míň! (Byla jsem předtím teprve v polovině -.-).

4. Skočit ze skály do vody

Protože dneska se trochu oteplilo (přece jen už je podzim a dny jsou chladné, takže už jsem ani nedoufala, že bych tehle úkol letos splnila), po škole jsem se rozhodla skočit konečně z té skály. Chvíli jsem se ještě zdržela doma (kdyby chvíli, byla jsem tu do čtvrt na pět! :D) a pak mi došlo, že si musím pospíšit, jestli nechci zmrznout, až vylezu z vody.
Popadla jsem kolo a vzala to tou nejkratší cestou - což je bohužel turistická, takže se moje jízda na kole podobala spíš adrenalinovým kouskům zkušených bikerů, co sjíždějí hory v Alpách. Ale co je hlavní - přežila jsem!
Vyjela jsem z lesa a užívala si rovné cesty a příjemného počasí babího léta. Na věžáku samozřejmě nějací lidé byli, ale většina na druhé straně rybníka - proto jsem si tak oblíbila tu skalnatou, nejenom že má člověk trochu soukromí, ale i pohodlné místečko s výhledem do okolí. K mému neštěstí partučku kluků napadl stejný nápad jako mě a chtěli skočit ze sklály. Možná, že jsem je trochu vyděsila, ale po chvíli, co jsem přišla (vlastně jsem pokračovala nahoru do skal, abych tam mezi nima nervózně nepostávala) se raději rozhodli zmizet - výzva mohla započít!
Bohužel jsem neměla nikoho, kdo by mě vyfotil nebo natočil jak skáču a už vůbec jsem neměla vymyšlené jak, protože ze shora (aby si každý prohlédl mé atraktivní pozadí) by to asi nevypadalo moc diskrétně (nehledě na to, že netočíme porno xD) a z prostředka rybníka se točí špatně když nemáte loďku. Z druhé strany by možná byla vidět nějaká padající čmouha nápadně podobná mouše.

Skočila jsem. Ráda bych vám teď řekla, že jsem naštvaná kvůli tomuhle úkolu, že voda byla ledová a já z toho div nedostala chřipku nebo zápal plic (trošičku ořenit příběh by nebylo na škodu ;)), ale nebyla by to pravda. Voda byla překvapivě příjemě teplá, až mě napadlo si ještě zaplavat, ale přeci jen jsem právě nechtěností narazila do bahnitého dna plné listů, které mě dost vyděsilo na to, abych pokračovala v plavbě nad neznámým územím. Raději jsem rychle vyskočila, ale pak jsem zvažovala skok ještě jednou - tentokrát jsem se toho tolik nebála. Hladinu však okopovali vodoměrky a bruslařky, tak jsem se stáhla. Zabalila se do ručníku a poodešla se převléknout za skálu, kde na mě nebylo vidět ze směru k druhé straně rybníka. V tom jsem zaslechla hlasy několika kluků - asi to byli ti samí, vraceli se z lesa. Rychle jsem si obvázala ručník kolem pasu a hledala místo, kde bych se mohla v klidu převléknout. Musel to být směšný pohled, vidět holku utíkat nahoru do skal s obmotaným ručníkem. Až nahoře jsem byla skryta. Zvědavé pohledy mě doprovázely i když jsem pak slézala, s ručníkem a morkými plavky v ruce. Naštěstí jsem jim nestála za tolik pozornosti, protože se zaujatě bavili o tom, jaké by to bylo skočit z úplného vršku skal (odkud jsem zrovna seběhla).
Popadla jsem knížku (Strach moudrého muže, jak jinak :)) a vylezla na jednu ze skal a začala číst. Po nějaké době, když jsem vzhlédla k druhému břehu, jsem si uvědomila, že jsem se asi právě stala nechtěností součástí novomanželských fotek. To se mi potvrdilo, když se pak nevěsta dostala na druhý břeh s klopýtajícím fotografem za ní.
Konečně se můžu chlubit tím, že mám profesionální fotografii! :D Sice tam nejsem hlavním tématem a ani kdovíjak velká, dokonce tu fotku asi nikdy neuvidím, ale mám ji! :D Jsem s neznámými novomanželi na fotce.

A věřtě mi, tohle všechno se stalo v jeden nešikovný den!

14. Řídit motorku

Tak tehle úkol, musím přiznat, tak těžký nebyl :D. Sice jsem trochu dostala šok ve chvíli, když jsem se jednou snažila přeřadit na dvojku a pravděpodobně jsem přitom omylem držela plyn - takže když jsem pustila spojku, rozjelo se to jako kráva (kráva sice nejezdí takovou rychlostí, ale chápete mě:D). Myslela jsem si, že jsem plyn pustila (ale evidentně ne) a snažila se zpomalit, nebo zastavit, což mi samozřejmě nešlo. Pokoušela jsem se tedy zabrzdit, ale moje pokusy selhaly. Nakonec ani nevím, co se stalo, ale vím, že v jednu chvíli tam byla drsňačka mamka B), ale taky nevěděla co. Takže jsem nějak seskočila (asi :D) a motorka "trošičku" spadla. Ale co, mě nic není, milovanému Simpsonovi (dobře, dobře.. Hurleye doma nemáme -.-) taky nic a vidím to do budoucnosti bděle, než abych na to znovu sedla. Určitě se tada nechám svést (slyšíte?:D rozhlaste to všude!!), ale rozhodně už znova nechci přeřazovat ;).

Fotku? Nemám, ale kdyby byla potřeba, tak řekněte, a klidně naskočím znova :P. Ale jenom na jedničku.

10. Přimět lily nehrát LoLko 3 dny

Neříkám, že jsem tento prokletý úkol ještě splnila (protože pochybuju, že by to někdo dokázal - a to i Chuck Norris), ale když jsem se dozvěděla, že Miloš za tento úkol utratil celé 4 skiny -.-, rozhodla jsem se, že Lily poskytnu taky nějakou tu laskavost ;)*. Děkuju moc, Týno, protože bez tebe bych to nezvládla (ne, není to další ohrané klišé, co říká každý, opravdu bych to bez ní nezvládla, protože tehle úkol plní ona:D). Máš tedy zaslouženě na naprostou většinu předmětů Béčko (lepší místo v lavici, kam se dobře schovávají taháky a mobil) a čeká, kdy splníš své tří dny ;).

9. Jít na koncert

Ke konci prázdnin jsem jela na konzer - Kryštof!! :)
Nejenom, že jsem si odvezla kupu vzpomínek a dobrý zážitek, ale i tričko! :3

Tak, aby se neřeklo, že tu nemám fotku s Kryštofem (ta fronta byla na cca. 4 hodiny 16 minut a 21,83 vteřin), tak jsem aspon vyfotila takový ten pásek, jak se vzdycky dostava, když někam jdete :)

6. Zůstat vzhůru a sledovat východ slunce

Musím uznat, že dnes semena dopadly opravdu na úrodnou půdu - stejný den a už 3. splněná "výzva" :P (ok, přiznávám, jedna z nich je splněná jenom polovičně).

Za celou noc z 9. na 10. srpna jsem nespala, když jsem se zrovna vracela z našeho nočního výletu na Kost a zase zpátky, akorát vycházelo Slunce nad Humprechtem. Určitě to byl nezapomenutelný žážitek - silueta věžičky byla autenticky krásná a jak jsem zjistila, tak také nezachytitelná - tedy alespoň mým fotoaparátem na mobilu (který tedy za moc nestojí) - z takové dálky by nebylo ani poznat, kde ten zámek má být.

Myslím si ale, že ty nejkrásnější zážitky se stejně nedají uchovat na fotkách, ale pouze v myslím - a to třeba tím, že si je budeme připomínat.
Děkuji, že jsem mohla okusit tento skvělý zážitek.

(Jinak ještě musím dodat, že jsem pak zůstala vzhůru celých 36 hodin :P)